Můj příběh

Mám ráda svou pleť, cítím se krásná a sama sebou. Když se mi na kůži objeví nějaká "nedokonalost", beru to jako zprávu. Vím, co mi chce moje tělo říci. Postarám se o něj, svou pleť vyléčím a jsem k sobě laskavá.

Byla jsem radostná normální holka, která měla kamarády, trávila s nimi celé dny venku, milovala chalupu, túry a dobrodružné výpravy na běžkách.

Když mi bylo 11 let, objevily se mi na obličeji droboučké bezbarvé pupínky - taková krupička hustě rozsetá přes celou tvář. A tehdy to začalo. Moje trápení, moje zkoumání, moje cesta. Přesně v tomto pořadí. Sice jsem byla jediná ve třídě, kdo tuto potíž měl, ale nebylo to tak strašné. Žila jsem si radostně dál.

Jenže v průběhu měsíců a let se mé AKNÉ rapidně zhoršovalo. Když mi bylo 14, měla jsem tu nejtěžší formu. Na obličeji nebyl snad milimetr, kde by se nevyjímal pupínek, mokvající kráter nebo strup. Můj obličej byl hrubý, červený a bolavý - stejně jako moje srdce.

Děti dokáží být kruté a aby zakryly svoje vlastní strachy a bolesti - ukazují veřejně prstem na ostatní. Posměch bolel a já se začala se schovávat. Jít ráno do školy bylo utrpení. Několik let jsem strávila s hlavou skloněnou a když jsem musela vyjít z domu, stálo mě to mnoho sil.

Přestala jsem chodit s kamarády ven a skoro každý den plakala. Ostatní radostně pobíhali venku, bavili se ve skupinkách, dívali se zpříma do očí a já byla sama - skloněná, schovaná a neviděla světlo na konci tunelu.

Vrhla jsem se do studia různých článků. Tenkrát ještě nebyl internet a tak se nedalo "gůglit". Člověk si musel zajít do knihovny, kde bylo pár knih o líčení, těhotenství, módě a účesech. Z toho se tedy rozsáhlý výzkum udělat nedal.

V časopise jsem se dočetla, že na pleť pomáhá kořenová zelenina - celer, petržel, mrkev. Byla jsem odhodlaná udělat cokoli, abych měla hezkou pleť (klidně i normální s pár pupínky). Dodnes se vidím, jak sedím v paneláku - obličej otočený ke slunci (protože slunce pomáhá na pleť ) a strouhám syrový celer a petržel do zadělávací mísy. Když toho sním hodně, určitě to hodně pomůže. O pár let později se dozvím, že celer je silný alergen a v syrovém stavu AKNÉ ještě zhoršuje.

Jindy jsem se opět v časopise dočetla, že na pleť pomáhají masky. Vybrala jsem výživnou - s ovesnými vločkami a slunečnicovým olejem. Umíchala jsem jsem ji a v domnění - více oleje - více výživy - hezčí pleť, jsem se jala masku nanášet. Chvíli jsem ležela, ale jak jsem s olejem nešetřila, vločky nebyly schopné ho absorbovat a hmota tekla. Natekla mi do očí.

Nevím, jestli jste někdy oči vyživovali tímto způsobem, ale když je otevřete, nic nevidíte. Není to jako s vodou, která steče, setřete ji do ručníku a je to.. Olej má tu úžasnou vlastnost, že do kůže se sice pomalu vpíjí, ale do očí nikoli. Taktéž, až budu za pár let studovat kosmetickou školu, zjistím, že olej pro mastnou pleť s AKNÉ, opravdu není vhodný.

Roky jsem metodou pokus-omyl zkoumala, jak na mou pleť působí konkrétní strava. Následně jsem její druhy opětovně zařazovala do jídelníčku, abych se utvrdila ve správnosti výsledku již otestovaných potravin. Ty, které podporovaly vznik AKNÉ, jsem poté na dlouhou dobu vyřadila. Hledala jsem alternativy, čím tyto potraviny nahradit, necítit se díky tomu ošizená a ještě si pochutnat.

Taktéž jsem postupně testovala, jaký druh péče pleti prospívá a co ji naopak dráždí. Pomohlo mi také, světe div se, líčení. Dokázala jsem "zamaskovat" o mnoho mírnější AKNÉ, které krásně reagovalo na moji úpravu stravy a jemnou a cílenou péči.

Vracela se mi sebedůvěra. Moje pleť byla o mnoho zdravější, drobné AKNÉ jsem zamaskovala jemným líčením a zvýraznila hezké rysy v obličeji.

Poprvé po letech jsem se nestyděla vyjít ven, dívala jsem se lidem zpříma do očí. Začala jsem zase žít a věřit, že život je fajn. Dokonce jsem zaznamenala výrazný zájem opačného pohlaví, což mě po letech potěšilo a pomohlo udravit.

Začala jsem číst duchovní knihy, díky kterým jsem ojevila jiný způsob nahlížení na svět. Zkoušela jsem techniky mindfulness, pozitivního myšlení či vizualizace (jež jsem nevědomě praktikovala již jako dítě).

Studovala jsem také knihy o karmě a systemických konstelacích a účastnila se mnoha seminářů. Pochopila jsem, že vše se neodehrává ve hmotě - pleť - AKNÉ, ale spousta toho se děje (a má původ) mimo ni. Otevřel se mi úplně nový svět a s ním celostní pohled na tuto problematiku.

Vystudovala jsem kosmetickou školu, kde jsem své poznatky krásně doplnila o "školní" teorii v oblasti pleti ale zároveň spoustu praxe. Následně jsem začala pomáhat klientům, klientkám a známým.

Jelikož jsem díky AKNÉ byla nucena se do hloubky zajímat o stravu - rozšířila jsem své znalosti o ajurvédu, tradiční čínskou medicínu a makrobiotiku. To už byl jen krůček k otevření vlastního obchodu se zdravou výživou.

Ani na rodičovské dovolené jsem neustávala v objevování toho, co vše nás ovlivňuje. S chutí jsem vystudovala Českou školu Feng Shui - léčení prostoru a tudíž jeho obyvatel. Ale stále jsem cítila, že mi ještě něco chybí. A jelikož jsem díky svému prožitému trápení soucítila s lidmi a ráda jim pomáhala, vrhla jsem se nadšeně do dálkového studia sociální práce na vysoké škole.

Dnes jsem kosmetička, nadšená badatelka v oblasti AKNÉ s 30 letou praxí a sociální pracovník. Rozhodně v neposlední řadě jsem také maminka, manželka a žena, jež prožila spoustu radosti, ale i bolesti, díky níž dokážu soucítit s ostatními a podpořit je na jejich cestě.

Těším se..